Co na to říká má rodina? No vlastně mě chápou a fandí mě.
Manžel jezdí po světě s kamionem, je více v práci jak doma a má sbírka autobusů se mu líbí.
Starší dceři je pět roků, nehraje si s panenkami ale nasbírala si kultovní auta ČSSR a má jich narvanou vitrínu u sebe v děcáku. Taky si ode mne půjčuje autobus na bovden Karosa ŠD 11 od ITES který mám jako památku po tátovi a lehce trnu hrůzou aby s ním nic nevyvedla, ale ona je šikula opatrná. Tříletá Markétka, můj andělíček nám bohužel letos v lednu umřela na SMA (Spinální svalová atrofie) a já ač jsem po tom všem nastoupila do práce jsem to zkrátka nedala a skončila u psychiatričky. Tak jsem na kontrolce a baštím antidepresiva. Nedávám televizi, čtení knížek a td. paradoxně mě drží nad vodou právě modely. Je to jediná věc (samozřejmě ještě před tím i moje starší dcerka a manžel) která mě drží nad vodou. U modelů jsem schopná alespoň částečně zapomenout na žal a vnést si do duše relativní klid. I možná pro to přeříznu dva modely Tatry a spojím je dohromady v malý minibus, který asi nikdy neexistoval. A tak pro někoho je to nejspíše naprostá hloupost, pro mne je to však velice důležité, že jsem ve stavu v jakém jsem schopná něco vytvořit, vyčistit si hlavu a částečně zapomenout.
S pozdravem Iva
http://iva-rajm.netstranky.cz/
