Poslední úbytky

[jau]

Možno by to chcelo zmeniť názov témy na "Modely a deti" a "úbytky" pridať znova.
Ja som sa tiež nedokazál modelov zbaviť. Raz som to skúsil, ale nakoniec som to zrušil. Keď som tie modely oprašoval a dával do krabíc, tak som to nedokázal predať. Nie, že by to boli nejaké vzácnosti, ale tie spomienky ... to boli ešte doby, keď som pre modely jazdil osobne aj niekoľko stoviek km, keď na zohnanie modelu nestačilo párkrat kliknúť na webe ... a tá nervozita na hraniciach, keď som ich musel "pašovať", aby som neplatil clo ... teraz sa nad tým len usmievam
No a čo sa týka detí, tak s tým mám tiež bohaté skúsenosti. Aj negatívne, že si na drzovku otvorí vitrínu, zoberie si čo chce a potom to poničí, poláme, zoberie si domov ...
Ale všetko je to len o výchove. Mam trojročné dvojičky a nemám s nimi žiaden problém. Väčšinu vitrín mám zamykateľných, ale zamykám ich len pred niektorými "rizikovými" návšetvami. Bežne sú všetky odomknuté. A moje deti ich vedia otvoriť. Párkrát to urobili, ale v pohode som im vysvetlil, že vo vitríne sú len moje autíčka a že nie sú na hranie. A od vtedy nemám problém. Tiež mám vyčlenených pár lacnejších modelov pre deti a občas im ich dám na hranie. Trénujem ich tým, aby sa s nimi hrali opatrne a neponičili ich. A aj to funguje. Takže o pár rokov dostanú za úlohu pooprašovať mi všetky modely
A keď mi teraz príde nejaký nový model, tak syn si ho vždy zoberie do rúk, opatrne poobzerá zo všetkých strán a pochváli ma, že som kúpil parádny model. A ešte mu aj vo vitríne nájde miesto, kam ho mám uložiť. A to má len 3 roky. Kiež by som mal toľko rozumu v jeho veku aj ja. Doteraz ma štve, že som otcovi zničil jeho zbierku angličákov, lebo mama neodolala mojím prosbám.
A sranda je, keď moje deti sedia na nočníkoch pred vitrínou a delia si "dedičstvo"
Z mojej rodiny vlastne len otec chápe toto zberateľstvo a hodnotu modelov. Ale ostatní rešpektujú, že čo je vo vitrínach, s tým sa nehrá.
Inak, čo sa týka malých deti, tak moja rada je "Nikdy neotvárať vitríny pred deťmi". Akonáhle zistia, že sa dajú otvoriť a autíčka vyberať, tak je zle. Dovtedy berú vitrínu ako kus nábytku a na autíčka sa len pozerajú, ako keby to bolo len v nejakej knižke.

[miroussm]

Ani já bych neprodal model. A to dokonce ani angličáky, se kterýma jsem si hrával jako malý a jsou otlučený. Můj sen je mít alespoň jeden veterán/youngtimer v životní velikosti. Na to zatím nemám ani peníze a ani místo. Každý model, mi takový vůz alespoň trochu nahrazuje. Mám rád starý auta a čím méně jich je na silnicích, tím více je chci mít na poličce. A jednou, až budu starej chlap, budu sedět v křesle a dívat se na ně jako na televizi. A vzpomínat, jaká to byla doba, kdy auta ještě měly tvar a jak já říkám to ohrané klišé ,,duši". To mě u dnešních aut chybí. Většinu modelů mám s něčím spojených. Mám k nim citový vztah a stejně jako opečovávám svoji Felicii 1:1 tak opečovávám i ty modely. Většina lidí to nechápe. Přítelkyně to toleruje a sem tam i podpoří modelem k Vánocům, ale to je vše. Do teď jsem bydlel u rodičů, se sestrou v pokoji. Tam k tomu není vztah žádný. Když jsem byl na intru, doma jsem nebyl třeba 14 dní a jednou takhle přijedu a zjistil jsem, že u Volhy VB je urvaná anténa a u Tatry 77 stěrač. Sestra utírala prach. Prostě to vzala tím hadrem jak kořenku. Asi nikdy jsem ještě takhle nevybouchl a od té doby na ně nikdo nesáhl. Hnáty bych jim zlámal . A teď se konečně stěhuju a první otázka od sestry byla, jestli debilní autíčka půjdou se mnou. Nedávno byl u mě kamarád a ten to okomentoval slovy ,,vole, takových peněz do toho cpeš." Tak jsem mu řekl, že on to stejné prochlastal, ale za to on z toho nic nemá . Jen jedinej kamarád má pro to pochopení, tomu jsem navíc koupil tehdy Ladu 2103 od IST a teď se mlátím do hlavy, že jsem si jí nekoupil taky, protože ta se ze záhadných důvodů nedá sehnat a když, tak nehorázně draze . A co se dětí týká, přesně jak píšete. Dítěti se nesmí vše dát a povolit. Pak je z něho rozmazlenec dnešní doby. Já čekal na angličáky po tátovi do 11 let, než mi je dal. A když sem mu je jednou po tají vzal a hrál si s nima, on to zjistil a pak se si dlouho nesedl

[kamikaze]

Možno by to chcelo zmeniť názov témy na "Modely a deti" a "úbytky" pridať znova.
...

mozno, ved uvidime, ked bude treba tak tu temu premenujem alebo poprosim o premiestnenie.. Hlavne ide o obsah a diskusiu.
A spomenul som si, ked som bol krpec, vtedy okrem bburaga leteli dost auticka od matchboxu. Zdali sa mi velmi realne a krasne, taky kus zeleza, dost tazke a niektore dokonca odpruzene a s otvaracimi dverami. Tu sa chcem nepriamo podakovat mojmu starsiemu brachovi, ze mi nedal hrat sa s jeho castou matchboxov a teda som si ponicil a poosuchoval iba tie svoje. Dral som ich na koberci.. No on si ich pekne setril. Teraz ich ma usanovane v skatuli a sem tam ich vytiahol synkovi s patricnym vysvetlenim ako sa k nim spravat. Tie moje som mu daroval k ostatnym nech im nieje smutno a je mozne rozoznat koho ktore boli.

[Lada v8]

Já jsem si naivně myslel že jsem divnej když se nedokážu zbavit žádného modelu Teď vidím že to tak nemám jen já a to je dobře. Při pročítání vašich příspěvků se mi vybavil jeden incident z mého raného dětsví. Bylo to kolem roku 1981/1982,tou dobou byla u nás na návštěvě moje babička s mým bratrancem. Já jsem měl od táty na hraní půjčené modely SCHUCO,vlastně jsem s nimi jen jezdil po stole. Spíše jsem si vážil toho že to smím. Můj bratránek byl (stále je) ten co musel mít všechno. Jak tušíte zalíbilo se mu jedno z provozovaných autíček a to strčil do kapsy tak šikovně že si toho nikdo z dospělých nevšiml. Okamžitě jsem se na něj vrhnul, bitka jak hrom (6let) babi mezi nás vlítla roztrhla nás od sebe a ptala se co blbneme? Mezi tím ten hajzlík chtěl strčit to autí k babi do kabelky a jako by nic. Já jak jsem byl rozjetej a rozhodnutej nedat to za žádnou cenu jsem se mu ho snažil vytrhnout až jsme mu ulomili kolečko. Je to modrý Ford Capri s bílou kapotou který mám do dnes Jen s bratránkem si nerozumíme táhne se to s ním v mé mysli až do dneška...
Loni na podzim mi volala skoro manželka do práce jak je naše Káťa (18měsíců) šikovná,otevřela si vitrinu s modely a jen se dívá.... Po příjezdu domů jsem zjistil že je na Scanii ulomené zrcátko.Nelze té malé upřít že ví co má táta rád. Je to moje hloupost měl jsem si to zajistit. Vzal jsem vruty spodložkou a vitrinu zašrouboval.Po nějaké době jsem přidával model a malá mně pozorovala co tam dělám. Podívali jsme se spolu na autoo jak říká,pak si šla sněčím hrát a auta jako by nebyla. Po několika dnech mi skoro manželka líčila jak si malá krásně hrála s nářadím co jsem zapoměl uklidit. Najednou zmizela z dohledu a ozvala se nějaká rána, tak letěla k místu odkud to zaslechla. Pak mi se smíchem líčila jak malá stála u vitríny se šroubovákem v ruce a snažila se trefit do šroubku. Nevím co bude až povyroste...... Jen doufám že bude rozumná a nechá si to vysvětlit. Jak to řešíte vy??Docela by mne to zajímalo.